PŘIJÍMÁNÍ MEZI MYSLIVCE
18.12.2010 19:31
Mezi mysliveckými tradicemi je tento obřad dominantní. Patří k nejhezčím, ale zejména zavazujícím z hlediska myslivecké morálky a etiky. Připomene nejen novému myslivci, ale i všem přítomným, pokud to pozapoměli, jaké vlastnosti má mít každý řádný myslivec. Pokud je přítomna další veřejnost, je svým obsahem a dobrým provedením i vhodnou propagací myslivosti.
Vyzbrojení
Prohlášením za myslivce a jeho vyzbrojením končila tříletá výuční doba v době, kdy provozování myslivosti převažovalo nad hospodařením v lese, někdy ke konci 18. na počátku 19. století. Po dosažení věku 16 let byl chlapec přijat do učení v myslivost uměl-li číst, psát a počítat. U mistra – „principála“ ho čekalo učit se stopaření, poznávání života zvěře, odchytu a odstřelu užitkové a škodné, vyvrhovat a rušit úlovky, a ošetřování loveckých psů, sokolů a výrů.
Také loveckému troubení se musel každý adept naučit a rovněž myslivecké mluvě. Po skončení výučních 3 let mu byla svěřena organizace natláčky na jelena, a když se i toho zhostil, čekala ho ještě zkouška u ustanoveného examinátora a vysvědčení o ni. A pak již onen slavnostní ceremoniál nazývaný prohlášení svobodným myslivcem či později „pasování“, které bylo obdobou názvu pasování na rytíře.
Při ceremoniálu mu byl předán tesák a borlice, případně i palná zbraň.
Důstojný obřad
Již před stoletími zval vyučencův mistr k tomuto úkonu do myslivny okolní myslivce, svého představeného a vyšší lesní úředníky. Ve vyzdobené místnosti byl na stole tesák, borlice, svíce a výuční list. Obřad prováděl pozvaný hodnostář, který stál za stolem a myslivci kolem v půlkruhu. Za zvuků loveckých rohů a borlic vstoupil mistr se žákem po levém boku, představil jej, zhodnotil jeho učení a doporučil ozbrojení.
Vyučenec pak poklekl. Někde pasoval sám mistr třemi údery na levé rameno a se slovy: „Propouštím tě z učení a vřazuji tě mezi svobodné myslivce ve jménu našeho patrona svatého Eustacha, ve jménu naší vrchnosti a ve jménu starodávného práva“. Ostatní myslivci k tomu vytáhli tesáky z pochev. Na přítomném hodnostáři pak bylo, aby obřad završil připnutím tesáku, zavěšením borlice a předáním výučního listu.
Jinde prováděl jednotlivé údery už také hlavní host, velebíce při nich patrona, českou myslivost s důrazem na péči o zvěř a úctu k ní. Zatímco mistr se omezil pouze na představení a doporučení k přijetí do řad myslivců.
Obřad měl vždy slavnostní a důstojný průběh. Myslivci vytvořili přátelskou atmosféru, která zdůrazňovala vřelé přijetí nového myslivce mezi sebe.
Přijměte mezi sebe nového druha
Nikdy asi zcela nevymizí užívání pojmenování tohoto obřadu „Pasování na myslivce“, ačkoliv přijímání skutečně nejen lépe vystihuje tento ceremoniál a navíc výraz pasování ponechává výsostně jinému obřadu – pasování na lovce, který plně vystihuje.
Již v historii, jak to zmiňuji v úvodu, vždy šlo v podstatě o přijmutí vyučence mezi řádné myslivce, o uznání, že mezi ně patří, že ho budou už nadále brát jako jim rovného a že ho nebudou odstrkovat ze svých řad. A o to jde i dnes.
Všichni víme, že není vše ideální v našich mysliveckých kolektivech, že jsou i tací, neupřímní, kteří neradi berou mezi sebe nové, vidí v nich nejen konkurenci...
Dík patří znovu Doc. Jaromíru Kovaříkovi, protože to byl on, kdo léta neúnavně usiloval, aby se místo pasování na myslivce používalo správné – přijímání mezi myslivce. Však již v dávném proslovu nacházíme text „přátelé myslivci přijměte mezi sebe nového druha a připijte k jeho poctě, ať žije náš nový myslivec!“
Přijímání nového kolegy by mělo být ode všech opravdu upřímné a nejen pro ten den, kdy mu připijeme, ale i všední dny další.
Dobře provedený ceremoniál by měl být plný mravních naučení, zdůraznění myslivecké etiky a morálky. Někde se to ještě zdůrazňuje podepisováním mysliveckého desatera či slibu.
Nečíst – nazpaměť!
Provedení tohoto ceremoniálu by mělo být svěřeno tomu, kdo to dobře umí, nic nečte, vše umí nazpaměť. Čtení je méně věrohodné a celý obřad znehodnocuje. Nelpět na tom, aby to dělal vždy jen předseda. Může to dělat i zasloužilý senior či místopředseda (kulturní referent), či nějaký významný host, jako tomu bylo v minulosti. Předseda mysliveckého sdružení pak stojí vedle něho, nováčka uvádí a představuje zpravidla myslivecký hospodář.
Kdy a kde?
První příležitost přijímání mezi myslivce je pro ty, kteří složili mysliveckou zkoušku s nejlepším výsledkem ihned po zkouškách. Je to pro ně vyznamenání jak před ostatními adepty, tak před zkušebním senátem i před narychlo pozvanými rodinnými příslušníky.
Někde je zvykem dělat tento obřad na výročních schůzích, jinde po prvním honě na drobnou zvěř, na posledních lečích, či dokonce na mysliveckých plesech. To všechno jsou vhodné příležitosti.
Bývalo i zvykem, že se provedení obřadu nováčkovi podmiňovalo ulovením určitého druhu zvěře. Stalo se to i mně. Na prvním honě v říjnu roku 1960 předseda mysliveckého sdružení ráno prohlásil, že budu večer pasován, ale s podmínkou, že ulovím nejméně jednoho zajíce či lišku a nejméně jeden kus pernaté zvěře. Hned v první leči po mé ráně udělal kotrmelec statný ušák. To bylo slávy a těšení, ale pak už to vůbec nešlo, žádný bažant mi nespadl. Všichni mně hlídali a až v úplně poslední leči, téměř před troubením konce mi spadla bažantí slepice a to dodnes nevím, zda mi někdo nepomohl.
Předseda mne při pasování mimo jiné kropil žitnými klasy slivovicí, jakoby svěcenou vodou a pak marně usilovali, abych aportoval po sále toho mého prvního zajíce. Proti tomuto nešvaru dosud rázně vystupuji a myslím, že se to už ani nikde nedělá. Adept má být přijat důstojně a nesmí být zesměšňován.
A nyní dávám všem k dispozici možnost se naučit můj text přijímání mezi myslivce.
Teprve poté, co je mi představen nový myslivec, obřadně zapálím svíčku a vyzvu jej:
„Poklekni myslivče na znamení, že zvěř budeš ctít, hájit, šetřit, ve strádání zabezpečovat a že ji budeš lovit jen mysliveckým způsobem.“
Adept poklekne na pravé koleno, smekne klobouk a drží si jej na prsou.
„Vážení myslivci, kteří jste již byli pasování a vy všichni zde shromáždění, jež znáte naše staré přikázání – povstaňte!“
Povstane každý, kdo má nohy a je zdráv (a větším důrazem pro ty, kteří dosud váhají), jak káže náš dobrý myslivecký mrav. V pozoru, v družném tichém taktu věnujte pozornost vážnému zde aktu.
V upomínku na staré tradice, je zde rožehnuta lojová svíce, dále zde máme střeleného zajíce, jako symbol pro nového zde myslivce (není-li zajíc, druhou část věty vynechám).
Vy v pokoře a v pokleku se skloňte, na dnešní den v dobrém vzpomínejte a za přízeň všem pak řádně poděkujte! Ten radost měj z dobré myslivosti, kdo ji koná ve cti a bez zištnosti, komu příroda je srdce tužbou a myslivost čisté krásy družbou.
Není myslivcem kdo zná jen lovit a není ochoten hájit, šetřit, tvořit.
Ctěme dobré myslivecké mravy, cit, čest a skromnost měj myslivec pravý.“
Poté se uchopí tesák, zprava obejde stůl a k úderům na levé rameno se pronese:
„První úder k poctě Hubertově patří, přízeň svou patronce rač nám zachovati,
druhý k připomínce mysliveckých mravů platí, vždy a všude musíš je i nadál zachovati,
třetí úder dávám k poctě české myslivosti, kterou chraň vždy a všude s bedlivostí!
Přijímám tě do řad mysliveckých druhů, buď vítán v našem kruhu, přípitkem pak bude zpečetěno, co zde bylo vykonáno.“
Vezme se do ruky puška ležící na stole, adept povstane a nasadí si klobouk.
„Zbraň svou myslivče vždy opatruj, zvěři a svým druhům ku pomoci stůj, rozvaž každý výstřel v dál, nejdřív miř a potom pal!“
Po předání si ji nový myslivec zavěsí na levé rameno. K předání pasovacího listu následuje toto naučení:
„Čest svou, myslivče, vždy mužně chraň, přírodu a její tvory vždycky braň. Myslivecky lov a jednej jak se sluší, myslivcem buď vždy tělem i duší!
Vážení myslivci, i vy všichni zde shromáždění! Tímto datem se dává každému a všem ve známost, všem našeho stavu, aby vzpomenutému X Y s přihlédnutím k jeho slušnému chování a způsobům, byly prokazovány pocty a jeho patřičné žádosti jste jej přijímali do cechu mysliveckého. Přátelé myslivci přijměte mezi sebe nového druha a připijme k jeho poctě.
Ať žije náš nový myslivec, ať vzkvétá naše slavná česká myslivost!“
Po závěrečných slovech pasujícího a po troubení „Halali“ všichni usednou. Bez trubačů ani nelze tento obřad provádět. Na úvod troubili „Pozor, pozor si dej!“ a po přípitku na úplný závěr „Lovu zdar!“.
Pro nového myslivce můžeme na přípitek připravit trochu větší obsah nápoje, aby se naučil zdolávat větší těžkosti. S ním připíjí pasující, uvádějící hospodář, předseda MS, který stál vedle pasujícího, pokud sám nepasoval a také mohou případně i trubači.
Na závěr pasující obřadně sfoukne svíčku, prohlásí obřad za ukončený a po troubení je nový myslivec připraven přijímat blahopřání i od ostatních přítomných.
Tento obřad je potřebí připravit vždy a každému, kdo řádně složil zkoušky z myslivosti.
Text Oldřich TRIPES