ÚLOMEK
18.12.2010 19:18
Úlomek,
Který je současně jakýmsi atributem myslivosti a prolíná do mnohého mysliveckého počínání, lovem počínaje a mysliveckými obřady a slavnostmi konče.
Jak už sám název napovídá, vždy jej zásadně ulamujeme, nikdy neřežeme a nestříháme. Užíváme úlomky jednovýhonkové, třívýhonkové a pětivýhonkové. To platí samozřejmě pro jehličnaté, ale lze užívat i úlomky listnaté, ale nikoliv z cizokrajných rostlin. To v případě, když úlovku je nejblíže strom listnatý, ale ve všech ostatních případech je vhodnější úlomek z jehličnanů.
Jaké tedy rozeznáváme úlomky, jaké je jejich použití v praxi a časté chyby:
Stavovský úlomek – nejlépe třívýhonkový, dává se na levou stranu klobouku při mysliveckých slavnostech, kynologických akcích, střeleckých soutěžích a mysliveckých ceremoniálech. Ale i při mysliveckých pohřbech (v tomto případě rubem navrch). Možno jej předat i na závěr přijímání nového myslivce jako symbol přijetí do stavu mysliveckého.
Poslední hryz, poslední zob – opět třívýhonkový, dává se do svíráku ulovené spárkaté zvěři, do klovců a zobáků velké pernaté lícem nahoru, ulomenou částí dovnitř. Chybou je dávat poslední hryz liškách a šelmám vůbec.
Vlastnický úlomek – nejlépe pětivýhonkový a pokládáme jej na komoru zvěře položené na pravý bok na znamení řádného mysliveckého ulovení. U samčí zvěře směřuje ulomená část směrem k paroží (toulcům, růžkům), u samičí zvěře vrcholová část směrem k hlavě. Častou chybou je pokládání nad břicho, pod hřbet, nerespektování pohlaví a také prořezávání kůže, aby úlomek nespadl.
Za úspěšný lov (lovecký úlomek) – třívýhonkový, nebo listnatý ve velikosti dlaně. Po lehkém smočení v barvě se dává na pravou stranu klobouku. Je-li lovec sám, udělá to takto, má-li doprovd, počká, až k předání dojde od něho. Předává se levou rukou položený na klobouku, nebo na rukojeti tesáku ulomenou částí ke střelci. Úlomek se dává za veškerou spárkatou, za velké šelmy, lišku, z pernaté nyní jen za divokého krocana, dropa a bažanta královského. Nosí se jen do konce dne lovu. Chce-li lovec působivě poděkovat průvodci za jeho zásluhy, přivábení, či jinému za úspěšný dosled barvářem, pak po obdržení úlomku ulomí jednu boční snítku a předá průvodci, či majiteli psa – (možno i psovi za obojek).
Odepřít předání úlomku má průvodce tomu lovci, který lovil nesprávně, nepatřičné pohlaví, chovný kus, nesprávnou zbraní nebo střelou.
Pětivýhonkový úlomek se může předat i vyhlašovanému králi honu za celodenní úspěšný lov.
Chyby: příliš veliké větvičky až větve, vetknutí dozadu na klobouk, předávat tesákem ostřím proti lovci, či na klobouku vrcholovou částí k lovci.
Kardinální chybou je pak říkat tomu „předávání zálomků“!
Jednovýhonkový – výstřelový se po vyvržení zvěře vsune do výstřelové rány (má v létě praktický význam – zabránit kladení vajíček mouchami).
Ozdobné úlomky – zdobí se jimi čistě prostřené stoly při plesech, posledních lečích, hostinách a různých slavnostních příležitostech. Při mysliveckých hostinách se mohou malé úlomky položit na ubrousky a hosté si je vetknou jako ozdobu do knoflíkové dírky klopy kabátu na levou stranu.
Takže z toho všeho je patrné, že jen tradice úlomků je velmi bohatá, obsáhlá a možná i trochu náročná na dokonalou znalost a správné užívání.
Absolutní znalost bez výhrad se očekává od každého mysliveckého hospodáře a také jeho dohled na mladé, nové a neznalé myslivce.
Na symboliku úlomku se nemá zapomínat a při všech mysliveckých akcích se jí má vhodně využívat.
Úlomek,
Který je současně jakýmsi atributem myslivosti a prolíná do mnohého mysliveckého počínání, lovem počínaje a mysliveckými obřady a slavnostmi konče.
Jak už sám název napovídá, vždy jej zásadně ulamujeme, nikdy neřežeme a nestříháme. Užíváme úlomky jednovýhonkové, třívýhonkové a pětivýhonkové. To platí samozřejmě pro jehličnaté, ale lze užívat i úlomky listnaté, ale nikoliv z cizokrajných rostlin. To v případě, když úlovku je nejblíže strom listnatý, ale ve všech ostatních případech je vhodnější úlomek z jehličnanů.
Jaké tedy rozeznáváme úlomky, jaké je jejich použití v praxi a časté chyby:
Stavovský úlomek – nejlépe třívýhonkový, dává se na levou stranu klobouku při mysliveckých slavnostech, kynologických akcích, střeleckých soutěžích a mysliveckých ceremoniálech. Ale i při mysliveckých pohřbech (v tomto případě rubem navrch). Možno jej předat i na závěr přijímání nového myslivce jako symbol přijetí do stavu mysliveckého.
Poslední hryz, poslední zob – opět třívýhonkový, dává se do svíráku ulovené spárkaté zvěři, do klovců a zobáků velké pernaté lícem nahoru, ulomenou částí dovnitř. Chybou je dávat poslední hryz liškách a šelmám vůbec.
Vlastnický úlomek – nejlépe pětivýhonkový a pokládáme jej na komoru zvěře položené na pravý bok na znamení řádného mysliveckého ulovení. U samčí zvěře směřuje ulomená část směrem k paroží (toulcům, růžkům), u samičí zvěře vrcholová část směrem k hlavě. Častou chybou je pokládání nad břicho, pod hřbet, nerespektování pohlaví a také prořezávání kůže, aby úlomek nespadl.
Za úspěšný lov (lovecký úlomek) – třívýhonkový, nebo listnatý ve velikosti dlaně. Po lehkém smočení v barvě se dává na pravou stranu klobouku. Je-li lovec sám, udělá to takto, má-li doprovd, počká, až k předání dojde od něho. Předává se levou rukou položený na klobouku, nebo na rukojeti tesáku ulomenou částí ke střelci. Úlomek se dává za veškerou spárkatou, za velké šelmy, lišku, z pernaté nyní jen za divokého krocana, dropa a bažanta královského. Nosí se jen do konce dne lovu. Chce-li lovec působivě poděkovat průvodci za jeho zásluhy, přivábení, či jinému za úspěšný dosled barvářem, pak po obdržení úlomku ulomí jednu boční snítku a předá průvodci, či majiteli psa – (možno i psovi za obojek).
Odepřít předání úlomku má průvodce tomu lovci, který lovil nesprávně, nepatřičné pohlaví, chovný kus, nesprávnou zbraní nebo střelou.
Pětivýhonkový úlomek se může předat i vyhlašovanému králi honu za celodenní úspěšný lov.
Chyby: příliš veliké větvičky až větve, vetknutí dozadu na klobouk, předávat tesákem ostřím proti lovci, či na klobouku vrcholovou částí k lovci.
Kardinální chybou je pak říkat tomu „předávání zálomků“!
Jednovýhonkový – výstřelový se po vyvržení zvěře vsune do výstřelové rány (má v létě praktický význam – zabránit kladení vajíček mouchami).
Ozdobné úlomky – zdobí se jimi čistě prostřené stoly při plesech, posledních lečích, hostinách a různých slavnostních příležitostech. Při mysliveckých hostinách se mohou malé úlomky položit na ubrousky a hosté si je vetknou jako ozdobu do knoflíkové dírky klopy kabátu na levou stranu.
Takže z toho všeho je patrné, že jen tradice úlomků je velmi bohatá, obsáhlá a možná i trochu náročná na dokonalou znalost a správné užívání.
Absolutní znalost bez výhrad se očekává od každého mysliveckého hospodáře a také jeho dohled na mladé, nové a neznalé myslivce.
Na symboliku úlomku se nemá zapomínat a při všech mysliveckých akcích se jí má vhodně využívat.
Úlomek,
Který je současně jakýmsi atributem myslivosti a prolíná do mnohého mysliveckého počínání, lovem počínaje a mysliveckými obřady a slavnostmi konče.
Jak už sám název napovídá, vždy jej zásadně ulamujeme, nikdy neřežeme a nestříháme. Užíváme úlomky jednovýhonkové, třívýhonkové a pětivýhonkové. To platí samozřejmě pro jehličnaté, ale lze užívat i úlomky listnaté, ale nikoliv z cizokrajných rostlin. To v případě, když úlovku je nejblíže strom listnatý, ale ve všech ostatních případech je vhodnější úlomek z jehličnanů.
Jaké tedy rozeznáváme úlomky, jaké je jejich použití v praxi a časté chyby:
Stavovský úlomek – nejlépe třívýhonkový, dává se na levou stranu klobouku při mysliveckých slavnostech, kynologických akcích, střeleckých soutěžích a mysliveckých ceremoniálech. Ale i při mysliveckých pohřbech (v tomto případě rubem navrch). Možno jej předat i na závěr přijímání nového myslivce jako symbol přijetí do stavu mysliveckého.
Poslední hryz, poslední zob – opět třívýhonkový, dává se do svíráku ulovené spárkaté zvěři, do klovců a zobáků velké pernaté lícem nahoru, ulomenou částí dovnitř. Chybou je dávat poslední hryz liškách a šelmám vůbec.
Vlastnický úlomek – nejlépe pětivýhonkový a pokládáme jej na komoru zvěře položené na pravý bok na znamení řádného mysliveckého ulovení. U samčí zvěře směřuje ulomená část směrem k paroží (toulcům, růžkům), u samičí zvěře vrcholová část směrem k hlavě. Častou chybou je pokládání nad břicho, pod hřbet, nerespektování pohlaví a také prořezávání kůže, aby úlomek nespadl.
Za úspěšný lov (lovecký úlomek) – třívýhonkový, nebo listnatý ve velikosti dlaně. Po lehkém smočení v barvě se dává na pravou stranu klobouku. Je-li lovec sám, udělá to takto, má-li doprovd, počká, až k předání dojde od něho. Předává se levou rukou položený na klobouku, nebo na rukojeti tesáku ulomenou částí ke střelci. Úlomek se dává za veškerou spárkatou, za velké šelmy, lišku, z pernaté nyní jen za divokého krocana, dropa a bažanta královského. Nosí se jen do konce dne lovu. Chce-li lovec působivě poděkovat průvodci za jeho zásluhy, přivábení, či jinému za úspěšný dosled barvářem, pak po obdržení úlomku ulomí jednu boční snítku a předá průvodci, či majiteli psa – (možno i psovi za obojek).
Odepřít předání úlomku má průvodce tomu lovci, který lovil nesprávně, nepatřičné pohlaví, chovný kus, nesprávnou zbraní nebo střelou.
Pětivýhonkový úlomek se může předat i vyhlašovanému králi honu za celodenní úspěšný lov.
Chyby: příliš veliké větvičky až větve, vetknutí dozadu na klobouk, předávat tesákem ostřím proti lovci, či na klobouku vrcholovou částí k lovci.
Kardinální chybou je pak říkat tomu „předávání zálomků“!
Jednovýhonkový – výstřelový se po vyvržení zvěře vsune do výstřelové rány (má v létě praktický význam – zabránit kladení vajíček mouchami).
Ozdobné úlomky – zdobí se jimi čistě prostřené stoly při plesech, posledních lečích, hostinách a různých slavnostních příležitostech. Při mysliveckých hostinách se mohou malé úlomky položit na ubrousky a hosté si je vetknou jako ozdobu do knoflíkové dírky klopy kabátu na levou stranu.
Takže z toho všeho je patrné, že jen tradice úlomků je velmi bohatá, obsáhlá a možná i trochu náročná na dokonalou znalost a správné užívání.
Absolutní znalost bez výhrad se očekává od každého mysliveckého hospodáře a také jeho dohled na mladé, nové a neznalé myslivce.
Na symboliku úlomku se nemá zapomínat a při všech mysliveckých akcích se jí má vhodně využívat.
(ze stránky myslivost.cz)