OD PAROHŮ K RŮŽKŮM

18.12.2010 19:23

V únorové Myslivosti jsme skončili v popisu hlavy zvěře, ale až na ty ozdoby u samců – parůžky, parohy, růžky a rohy, u nichž mnohý myslivec jásá jak jsou krásné, jak jsou pěkné. Takový se pak dočká někdy posměchu, že pěkné a krásné je je jen ženské pozadí, zatímco trofej je dobrá, silná, vyspělá, kapitální, pravidelná. Podle počtu výsad je pak kupř. jelen rovný, nerovný, škůdník, mnich, holec, či zrůdník, nebo dokonce parukáč. Chybou je říkat parukář, knoflíkář, paličkář. (To jsou lidé, kteří vyrábí paruky, knoflíky, paličky.) Správně je knoflíkáč, paličkáč. Někteří myslivci jsou při svých chybách suvereni. Za rozhodující považují skutečnost, že to tak říkal jejich otec, děd či jiný starší myslivec, který byl považován za osobnost a nepřipouští, že se to od něho učili chybně.
Stejně tak, jako daňci nejsou lopatáři, ale lopatáčitak nejsou ani vařečkáři, ale vařečkáči. Los má také parohy a je také lopatáč má-li parohy lopatovité. jsou-li však bidlovité, je bidláč. Všude „č“ na konci. Ve vývoji parohů je pak špičák a vidlák (tam „č“ na konci není).
Říci, že muflon má rohy není chybou, i když toulce jsou hezčí. Kamzíci i kamzice mají růžky, jejichž dolní část se nazývá kořen a zahnuté konce háčky, na nich vruby a prstence. Kozy bezoárové a kozorožec horský mají rohy a na nich roční vruby a kozy na ostré přední straně ztluštěniny.
Protože všechny lovecké trofeje nejsou jen připomínkou loveckého úspěchu a pýchou myslivce, ale také doklady chovné úrovně, naučme se je správně pojmenovávat mysliveckou mluvou a alespoň tady nedělat chyby.

REPRODUKCE ZVĚŘE
Svatební období zvěře, pohlavní orgány a oplodňování má velmi rozmanité výrazy v myslivecké mluvě. Často se v praxi chybuje, když hovoříme o tokání bažantů a koroptví, o páření kachen a říje je často vztahována ke zvěři, která ji nemá. Říji má jen spárkatá mimo divočáků, ti mají chrutí a stejně tak jezevci. Zajíci a králíci mají honcování. Honění mají veverky, svišti, ondatra a vlk (jehož samice kaňkuje). Kaňkování má liška, psík mývalovitý, rys, divoká kočka, vydra, kuny, tchoři a lasice. Tok mají tetřevovití, krocani, dropi, sluky, jejichž kohoutci se píchají a mají zásnubní reje. Ostruhování mají bažanti, ale koroptve párkování či rozštipování a pojímají se. Páří se husy, orebice, hrdličky, lysky, krmoráni, volavky, krkavcovití, dravci, sovy a holubi, kteří se při tom zobáčkují, či hubičkují. Jak vidno, páří se především pernatá, ale patří sem i medvědi, zatímco kachny ne, u těch je to řadění.
Pohlavní orgány samců spárkaté zvěře včetně divočáků jsou žíla a ráže, které jsou v šourku a dohromady kratiny a ne střapec, jak si to mnozí myslivci v praxi zjednodušují. Střapec je pouze prodloužená srst kolem žíly. Samice spárkaté zvěře mají svírku.
Zajíc má pyj a ráže a dále i králík, veverka, svišť a ondatra, zatímco samice všech těchto mají pochvu. Pyj a ráže má také medvěd, ale medvědice nemá pochvu, ale přezku, stejně jako liška, vlčice a všechny další šelmy.
Samci spárkaté samice pokládají. Planá laň je trvale neplodná, neoplodněná laň je jalová. Oplodněné samice jsou pak těžké a kladou losíčasta či lůsata, kolouchy, srnčata, daňčata, muflončata, kamzíčata, kůzlata.
Bachyně je plná a selí se, metá selata. Zaječka je rovněž plná, vrhá či metá zajíčata.Plná je a vrhá také veverka veverčata, ondatra ondatřata, medvědice medviďata, vlčice vlčata, liška liščata, fena psíka mýv. štěňata, div. kočka koťata, jezevčice jezevčata, vydra vydřata, kuna kuňata, tchořice tchoříčata, lasice lasíčata.
Tetřevovití, krocani a dropi ošlapují a jejich kuřata se proklubávají a líhnou. Pojímají se koroptve.
Ostatní pernatá včetně sov a dravců se páří, mláďata se rovněž proklubávají a líhnou, samice je vyvádí, holá mláďata jsou holátka.
 
HLASY ZVĚŘE
Pro zvuky vydávané zvěří znají slovníky myslivecké mluvy téměř 50 výrazů. Vybral jsem pro oživení jen některé, ty nejvíce frekventované, nejhezčí a zajímavé:
Jelen troubí (avšak i los), ale také brouká, mrmlá, huká. Los při klusu spárky cinká. Jelen sika hvízdá a taktéž i muflon (muflonka meká), kamzík, svišť a medvědice.
Vlk vyje a skolí, vlčata skučí a štěkají. Liška vrní, skučí, skolí, postřelená kvílí, liščata kamží, rys přede, kviká, vrčí, funí, prská, rysice mňouká, vydra mručí, vřeští, brečí, prase chrochtá, funí, mlaská, kňour klektá, selata kvičí, zajíc mrouká, naříká, vřeští, zajíčata pískají. Píská však i orebice, dravci a sluka, která však také i kvorká. Dravci křičí, kachna káchá, bažant kodrcá, bažantí slepice crká a bažantí kuřata tikají. Krásný výraz je pro zvuky koroptví – čiřikají. Zvuky tetřeva: puká, trylek, výlusk a broušení, jeho slepice kvoká. Tetřívek zapískne či zaškrtne, pšouká, bublá, jeho slepička také kvoká. Jeřábek pípá, v toku syká a trylkuje, drop dudá a bubnuje, (bubnují také zajíci a králíci – předními běhy do vzduchu), krocan hudruje. Divoké hrdličky vrkají, zahradní však ne, ty houkají – též i holub. Hezký výraz je i pro zvuky veverek – čokají, ale také mroukají, mlaskají a sviští – jako svišti a ti navíc i hvízdají.
To by snad pokud jde o zvuky stačilo, i když jsem nevyčerpal zdaleka vše. Ale nakonec: Víte kdo tleská? To by snad měl být také zvuk, vždyť potlesk je vždy slyšet. Tleská a aplauduje daňčí zvěř – stále kelkami, ale to slyšet není, takže zvuk to nebude.
 
A dostali jsme se K OCASŮM
Pro ocasy najdeme 13 výrazů:
Kelku má medvěd a veškerá spárkatá mimo prasat, ty mají pírko, stejně jako zajíc a králík. Veverka má chvost, stejně jako rys a na sleších chostky – stejně jako rys – to se dobře pamatuje. Chvost má ale také svišť. Jezevec má štětec, vydra prut jako krátkosrstí psi, lasice má proutek. Tatrč má tetřev, krocan a drop, tatrček mají jeřábek, koroptev, orebice a sluky, zatímco tetřívek má lyru a bažant klín. Dravci a sovy mají rejd – ovák.
Často se myslivci bojí vylovit slovo ocas, domnívaje se, že to není myslivecký výraz. Ale je. Ocas má jedenáct druhů zvěře: ondatra, holub, hrdličky, lyska, kachny, husy, potápka roháč, krmorán, volavka, kvíčala a krkavcovití.

A na závěr o myslivecké mluvě mi dovolte vybrat některé LIDOVÉ NÁZVY ZVĚŘE, protože také do myslivecké mluvy patří:
Divoké prase: štětináč, kudrnáč, zajíc: matěj, janek, ušák, macek, staroch, babka, mladík, mlaďoch, březňák, hráč, polňák, lesňák, horňák, skalňák a dokonce i bahňák. O oblíbenosti zajíce u myslivců svědčí i tento největší počet lidových názvů.
Veverka: dřevolezka, ondatra: dlakoš, pižmový bobřík, krysa pižmová. Kdo je huňáč, chlupáč, brumta snad ani psát nemusím, stejně jako kmotra, kmotřička, ferina. jezevec je kmotr, strýc, poustevník, kuna lesní větevnice, pelešnice, medovka, její příbuzná kuna skalní: skalnice, kuna domácí a tchoř je smraďoch, polař či myšař, ale i žabař. Tetřev je hlucháň, tetřívek malý pták, krocan morák, bažant drnošlap, koroptev čiřikavka, lesačka, holub doupňák dírák, hřivnáč sukáč, sluka dlouhozobka, krásnoočka, bekasina otavní nebeská kozička, drop je dudák.
To by snad pro oživení myslivecké mluvy stačilo, i když jsme tím nevyčerpali zdaleka vše. Pokud jsem Vás nachytal z neznalosti do 10 výrazů, jste výteční, vynikající, pokud jste neznali víc výrazů než 15 či 20, je to ještě dobrý průměr, protože se asi nenajde myslivec, který by znal mluvu naprosto dokonale. A pokud je u Vás ta neznalost větší než dvaceti výrazů – radím: kupte slovník, aby, pokud paměť selže, byl vždy při ruce. (Nikoliv však slovník autorů Zácha-Baťa, nakl. ALDA Olomouc 1998 – tam je spousta doslova neskutečných a zásadních chyb!).
Až budou slovníky vyprodány, bude naše myslivecké mluvení brilantní.
Váš
Oldřich TRIPES
(P.S.: Bezchybné jsou slovníky Doc. Jaromíra Kovaříka)


 

© 2009 Všechna práva vyhrazena.

Vytvořte si webové stránky zdarma!Webnode