Povídky Karla Dostála - Vlci v Česku

VLCI V ČESKU
Jak se sem dostali? To vše se dozvíte. Musíte jít ovšem do lesa na houby a mít štěstí. Ne, najít hodně hub, nebo najít tak velkého hřiba, že vám to nebude nikdo věřit, ale potkat starého Lebedu, vysloužilého hajného a zeptat se ho, kde rostou. Ten chvíli mlčí, ale za okamžik ze sebe chrlí tolik vědomostí, které byste nezískali ani od univerzitního profesora. ,,Jó, houby rostou, ale daleko od sebe, což vám, jako zkušeným houbařům nevadí.
,,Ale teď nechme hub, já jsem tady od toho, abych vás varoval, jaké nebezpečí vás v našich hvozdech čeká. “Odmlčí se, vytáhne placatici, dá si loka a pokračuje. ,,Včera jsem dostal úřední zprávu, že byla v našem lese vypuštěna smečka vlků. Ty se nacházeli donedávna v ZOO. Tam je bohužel neměli čím krmit, neboť zemědělci raději vypouští prasata na Václaváku, než by je dovezli do ZOO. Proto ochránci přírody vypustili vlky u nás, aby pomohli naší vesnici, neboť tím zvýší turistický ruch a zemědělci budou moci prodávat své přebytky turistům a nebudou je muset vozit do města. No a vlci si vždycky něco chytí v lese, protože vlka živí nohy. Tak abych vám to dopověděl. Vlci v našich lesích zdomácněli, což víme od našich dětí, které se chodí na vlky dívat. Samozřejmě v doprovodu paní učitelky a pod ochranou Myslivecké stráže. Podotýkám, zaručené zprávy mám od chalupníka Šmouly, který již v lese vlka chytil. Teď ho má doma a koupe ho v dubové kůře.“ Tak jak říkám,houby rostou, ale opatrně sbírat a hlavně nesedat unavení a zpocení na studené pařezy. Tak mnoho štěstí a zdrávi došli. To vám přeje hajný Lebeda.
Lesu zdar.