Povídky Karla Dostála - Lov srnce v cizím revíru

LOV SRNCE V CIZÍM REVÍRU
Přijel jsem na návštěvu ke kamarádovi hajnému. Sloužil v krásném koutu Šumavy. Jirka mě přivítal v netradičním obleku, který mu vůbec neslušel. Bylo to pyžamo. Po vysvětlení mě zasvětil do své zoufalé situace. ,,Jsem nemocný, mám teploty a vůbec se necítím dobře. Přitom mám doprovázet loveckého hosta, který má zaplaceného medailového srnce. A ty jsi přijel jako na zavolanou. Já to zařídím a půjdeš dělat doprovod místo mě.“ Než jsem se proti tomu stihl ohradit, pokračoval: ,,Já vím, jak Tě znám, tak moji prosbu neodmítneš.“ A začal ze sebe chrlit další podrobnosti: ,,Host je to seriozní, dost vysoko společensky postavený, kapitán vládního špeciálu a to již něco znamená. Jaké má myslivecké znalosti, to já nevím. Teď k věci. Hned ti ukážu, kam na něj půjdete.“ Vedl mě k oknu a začal vysvětlovat: ,,Srnec vychází večer kolem 19.hodiny a ráno hned po rozednění. Nyní ti ukážu, jak se k posedu dostanete. Tato cesta se vine od hájovny a zavede vás ke kazatelně. Je to asi 1km daleko. Na tobě bude, jestli půjdete večer, nebo ráno.“ Potom pokračoval: ,,Kapitán je ubytován v hotelu U pstruha. Já napíšu hostovi dopis a ostatní si domluvíte. Posilni se, já ti půjčím flintu a můžeš vyrazit. Ještě poznámku-bez srnce se nevracejte! Když střelíte jelena, nic se nestane.“ Mně se z toho točila hlava a myslel jsem, že onemocním také. Ale vše bylo rozhodnuto a já rezignoval.
Zašel jsem do hotelu, kde jsem svého klienta našel v družném rozhovoru s místními štamgasty u lahve Myslivce. Když jsem se představil, pozval mě ke stolu a nabídl mi osvěžení v podobě velkého frťana: To mě moc nepotěšilo, ohledně toho, co mě ještě čekalo. Asi po půl hodině mě host pozval do svého pokoje, kde jsme probrali podrobnosti lovu a usnesli jsme se, že půjdeme na čekanou ještě tento večer. Loučil se se mnou slovy: ,,Já si ještě chvíli schrupnu a vyzvedněte si mě tady na pokoji.“ Sešel jsem dolů a přemýšlel, jak to zařídit, aby lov proběhl v klidu a hlavně byl dokončen k hostově spokojenosti. Moc jsem toho nevymyslel. Musím počkat, jak se situace vyvine. Když přišel majitel hotelu, probírali jsme, co se tu přihodilo od mé poslední návštěvy. Nebylo toho moc. Teď je to už jiné, neboť lovecká sezóna vrcholí a hostů přibývá. Čas při hovoru ubíhal a já jsem musel pro hosta. Ten k mé spokojenosti nebyl žádný nováček. I oblečení, které měl na sobě, bylo předpisové. Vyšli jsme ven, majitel hotelu nám popřál: ,,Lovu zdar!“ A my se vydali cestou k lesu.
Tady mi začaly potíže. Z okna hájovny byla vidět kazatelna, ale protože teď jsme šli o dvacet metrů níže, vidět nebyla. Asi po 200 metrech se cesta rozdvojovala a já jsem se rozhodl jít napravo. Po chvíli jsme vyšli z nízkého lesa a já si oddechl. Kazatelna byla od nás asi 500 metrů. Když jsme se přiblížili, moc se mi to lovecké zařízení nelíbilo. Kazatelna nevypadala nijak vábně a žebřík na ní byl spíš pro horolezce. Venku jsem si říkal, že myslivecké zařízení tu nemají vzhledem k tomu, koho si sem zvou, v pořádku. My jsme výstup přežili,ale dolů to bude asi horší. Jinak postavená byla na pěkném místě, rozhled dobrý a celkově zapadala do krajiny. Co se týče vybavení, uspokojivé. Dvě místa k sezení, věšák na straně a dokonce polštářky na podepření pušky při zaměřování. Ale co se mi tam nelíbilo, byl popelník plný vajglů.
Jen jsme se zabydleli,vzal jsem dalekohled a pozorně jsem prozkoumal celý prostor před námi. Uvažoval jsem, odkud by mohla zvěř přijít. Asi 150 metrů od nás tekl malý potůček, který lemovaly mladé olše a pár keřů lísek. Přestože bylo bezvětří, zjišťoval jsem směr větru. Vyhodil jsem chmýří z pampelišky a viděl, že nemáme vítr dobrý. Kazatelna ale byla vysoká tak, že to nebude moc zlé. Vtom mě host upozornil na pohyb vpravo za námi. Zjistil jsem, že k nám postupují dva kusy srnčí zvěře. První kus, ještě nevybarvený srnec silného krku a vysoko přesahujících špicí nad slechy, zdálky vypadaly jako vyleštěné doběla, druhý, tak dvouroční vidlák, velmi nadějný, se držel v uctivé vzdálenosti za škůdníkem. Toho jsem určil k odstřelu. Jenom jak ho dostat před kazatelnu, neboť dozadu se střílet nedalo. Pomohla nám náhoda. Od potůčku vyšla srna s mláďaty. Ta chvíli skotačila a pak se začala popásat. Vtom mladý srnec došel k nim a srna se mu postavila do cesty. Starý srnec na to reagoval tím, že vyběhl také a s hlasitým bekáním se zastavil uprostřed paseky do postoje, na který se dalo střílet. Host, který vše sledoval se mnou, na mě tázavě pohlédl. Když jsem přikývl, byl již připraven. Nebyla na něm vidět žádná nervozita. Padla rána. Srnec značil výskokem a zůstal v ohni. My jsme ještě chvíli poseděli a pak s určitými potížemi zahájili krkolomný sestup. Dopadl dobře. Ulomil jsem úlomek a host poslední tryz a došli jsme k haslému srnci. Jeden úlomek jsem srnci položil do rány a druhý předal úspěšnému lovci. Ten dal srnci do svíráku poslední tryz. Trofej byla velmi zajímavá. Tak vysoké špice jsem ještě u srnce neviděl. Po vyvětrání jsem rozhodl, že úplný vývrh uděláme až u hotelu. Host se nabídl, že dojde pro auto k hotelu. S tím jsem nesouhlasil, že tam dojdu sám. Ale vše se vyvinulo jinak.
Od potůčku k nám přijíždělo auto a z něj vyskočili muži v mysliveckém obleku s puškami v rukách. Když k nám došli, jeden povídá: ,,Hospodáři, viděl jsem už hodně, ale takto vyšňořené pytláky ještě ne.“ Zeptal jsem se, co to má znamenat. Na to on povídá: ,,Jsem myslivecká stráž a tohle je myslivecký hospodář této honitby. A vy jste v našem revíru upytlačili srnce. Tak to nám musíte vysvětlit. Napřed však odložte pušky a ukažte nám své doklady.“ Já jsem tomu už začínal rozumět. Když jsem se rozhodoval na rozcestí, měl jsem jít rovně a ne doprava. Vyndal jsem doklady a můj kolega také. Ten s úsměvem řekl. ,,Doufám,že jsme nepřekročili hranice. Teď vás poprosíme, abyste nás i se srncem dopravili na naši základnu a to do hotelu U pstruha. Cestu znáte. Tam se dohodneme, jak pokračovat dál.“ Myslivci po prohlédnutí dokladů souhlasili a viděl jsem, že jsou celkem spokojeni. Nasedli jsme.
V hotelu jsem poprosil majitele o oddělenou místnost. Zde jsem vysvětlil, jak k tomuto nedorozumění došlo a požádal druhou stranu o vyjádření. Ti již byli asi domluveni a sdělili nám své rozhodnutí: ,,Váš host se teď stává naším hostem. A vy budete nadále jeho doprovodem. Sumu, co zaplatí za srnce, převedete na náš účet. Pohoštění a ostatní bereme na sebe, včetně uloveného srnce. Toho darujeme hotelu a trofej si samozřejmě odveze host. Vy, jako doprovod, máte všechny požitky zachovány.“