ZÁLOMKY
18.12.2010 19:28
Zálomek není úlomek
I když právě zaměňování názvu zálomek za úlomek je jeden z nejzávažnějších prohřešků, stále někteří hospodáři a myslivci předávají a si dávají za úspěšný lov zvěře „zálomek“.
Zálomky jsou praktická němá myslivecká mluva.
Jednotliví lovci se v krajině, v lese jejich pomocí dorozumívali od dávných dob. Již za středověku a i později bylo užívání zálomků včleněno do loveckých ceremoniálů. Dnes se používají již méně, ale mohou. V praxi stále užitečný je zejména nástřelový zálomek, ale i stanovištní, případně stopový. Při zkouškách loveckých psů je lépe značit trasy pobarvené stopy zálomky, místo bílení stromů vápnem, či používání nevhodných plastických hmot nebo krepových papírů. Totéž platí i při připravování soutěží mládeže O Zlatou srnčí trofej a případně i jiných mysliveckých akcí a soutěží.
Zálomky pořizujeme uříznutím, ulomením, zalomením či nalomením a značíme jimi určitá místa, Nesouhlasím s ojedinělým názorem, že používání zálomků patří snad jen do jelenářských oblastí. Uvedu jen jeden příklad: stanovištními zálomky předem označit před honem na kachny kolem rybníka jednotlivá stanoviště střelců. Obsazení takové leče je pak velmi rychlé a není potřeba ani závodčího. Zálomků, jako dobrých pomocníků v organizaci mysliveckých akcí najdeme více.
Domnívám se, že jejich používání škodí spíše současná velmi uspěchaná doba, překotnost v organizování lovů, kdy již na staré dobré tradice se nedostává času.
Všechny zálomky se po použití vždy odstraní, aby místo dorozumívání nedocházelo k nedorozumívání.
Používání zálomků má svůj praktický význam, je poměrně jednoduché a bylo by vhodné, kdyby jejich použití doznalo i v dnešní době znovu většího rozšíření.
V kroužcích mladých přátel přírody a myslivosti lze pomocí zálomků uspořádat pro děti velmi zábavnou hru a tak učit i případné nové myslivce této staré a krásné tradici.
Text Oldřich TRIPES
HLAVNÍ zálomek má délku paže, je ostrouhán z kůry po líci i po rubu, aby se lišil od jiných větví. Pokládá se nebo zavěšuje na nápadném místě, viditelná je spodní strana. Znamená „pozor“ a myslivec, který jej našel, ví, že se zde něco důležitého děje; hledá proto další znamení.
SMĚROVÝ zálomek má délku poloviny paže, je také ostrouhán z kůry po líci i rubu. Uříznutou částí ukazuje k určitému místu, nebo ukazuje směr cesty. Tyto zálomky se pokládají spodní stranou nahoru, jeden od druhého na dohled, nebo i častěji.
NÁSTŘELOVÝ zálomek. Označujeme jím nástřel, místo, kde stála zvěř v době výstřelu. Je zvlášť důležitý, střílíme-li za soumraku a případný dosled odložíme na ráno. Stála-li zvěř u stromu, keře, zalomíme větev na něm, na holině zapíchneme kolmo do země neostrouhaný zálomek délky přes polovinu paže.
S nástřelovým zálomkem položíme ještě na nástřel STOPOVÝ zálomek, nazývaný také „slednicí“. Je to větvička velikosti dlaně, položená spodní stranou vzhůru. Ulomená část se nožem zaostří a tímto koncem ukazuje směr odskoku u samčí zvěře, zatímco u samičí zvěře ukazuje směr odskoku rostlý konec.
Aby nedošlo k mýlce, klade se za tento stopový zálomek na opačnou stranu malý PŘÍČNÝ zálomek. Ten má velikost asi délky prstu, klade se spodní stranou nahoru a ulomeným zaostřeným koncem směřuje libovolně.
Nepozoroval-li střelec po ráně přesný směr odskoku, nebo si není jistý, položí na zem stopový zálomek do směru pravděpodobného odskoku a k němu položí dva příčné, jejichž ulomené konce směřují jeden nalevo, druhý napravo.
STANOVIŠTNÍ zálomek označuje stanoviště střelců při honech. Je velikosti paže, není ostrouhán, má však ulámané větvičky až na několik koncových. Na každém stanovišti je zapíchnut kolmo do země.
Může být k němu ještě přiložen směrový zálomek, ukazující směr odchodu po skončení leče.
Je vhodné tímto zálomkem označit též stanoviště střelce při osamělém lovu na spárkatou zvěř.
VÝSTRAŽNÝ zálomek, zvaný též „výstražka“ vyrobíme z větve velké nejméně délky paže, ostrouhané zcela z kůry až na několik koncových větviček. Nad místem zlomu uděláme zářez a ohneme jej do oblouku tak, aby bylo možno vrcholovou část vsunout do zářezu. Upozorňujeme jím na nějaké zařízení (natažený sklopec apod.), zejména pak na nebezpečí, nebo zálomekumístňujeme tam, kam nechceme, aby v daný čas chodili jiní, kupř. k obsazenému posedu apod. Tento zálomek umístníme co nejnápadněji, nejlépe zavěsíme na kmen stromu, či na tyčovinu, kůl apod.
ČEKACÍ zálomek dává pokyn „Počkej zde na mne!“. Používá se ku příkladu v tom případě, jestliže jsme si dali s někým sraz na určitém místě a byli jsme nuceni se na čas vzdálit, anebo i v jiných podobných případech. Jsou to dva zálomky velikosti paže, neostrouhané, položené křížem spodní stranou nahoru.
Nemůže-li ten druhý čekat, uláme větvičky zálomků až na několik koncových a položí je opět křížem.
Třemi čekacími zálomky vedle sebe položenými se označuje shromaždiště při honu.