PASOVÁNÍ NA LOVCE

18.12.2010 19:32

 

To je pravé myslivecké pasování, když jsme si posledně zdůraznili, že pasování na myslivce je správně přijímání mezi myslivce.
Pasovat na lovce jelení zvěře, pasovat na lovce černé zvěře a další spárkaté - to je vrcholný myslivecký zážitek, to je oslava loveckého úspěchu. Zvláště když se to koná za přítomnosti četných kamarádů a kolegů myslivců, či dokonce širší veřejnosti. A to je také účel tohoto ceremoniálu. Oslavit lovecký úspěch, vzdát úctu zvěři a využít příležitost k prezentování tradic české myslivosti.
Pasuje se lovec, který ulovil svůj první kus, té zvěře, u které se pasování může provádět. Nikdy se u jiné. Kdysi v našem regionu pasovali mladého myslivce na lovce zajíců. To jistě nemysleli vážně, to nelze. Leda, že by šlo o rozvernou legraci v jakési myslivecké estrádě.
 
Na ulovení které zvěře se pasuje?
Po ulovení prvního kusu veškeré spárkaté zvěře obojího pohlaví, To znamená, že není možno odmítat pasování na lovce jelenů toho, kdo ulovil pouze laň, či dokonce jen koloucha. Nikde nenajdeme z minulosti v tradicích nejen rozlišování pohlaví, ale ani věku.
Začali jsme jelení zvěří a tak si vyjmenujme i další spárkatou. Pasuje se teda dále na lovce daňčí zvěře, mufloní, kamzičí, srnčí, kozy bezoárové, zvěře černé a pokud jde o jeleny, tak samozřejmě i jelena Dybovského, siky japonského a jelence beloocasého.
Asi proto, že ulovení srnce není nikdy žádnou vzácností, tak se pasování na srnčí zvěř vesměs nedělá, ale může. Já sám pasuji po dobu více než čtyřiceti let a pasovat na lovce srnců jsem byl požádán letos poprvé a to na mysliveckých slavnostech ve Strakonicích. I můj vnuk po ulovení svého prvního srnce si nepřál veřejné pasování, zřejmě proto, aby „nevybočoval z řady“.
Pasování na lovce je totožné s výsadou předávání úlomků a tak se dále pasuje za ulovení prvního tetřeva, tetřívka a jeřábka, ale za předpokladu, že bylo uloveno jinde než u nás, kde to nelze. Z pernaté je u nás možno pasovat na lovce divokého krocana a bažanta královského.
Ze šelem se pasuje na lovce jezevců a lišek, a pokud se uloví tam, kde je to povoleno, i na lovce medvěda, rysa a kočky divoké. Bohužel u lišky a i u jezevce je to v praxi podobné jako u srnčí zvěře. Jen velmi zřídka se to někde provádí.
Zatímco „pasován“ na myslivce může být jedinec jen jedenkrát v životě, pasován na lovce může být myslivec dokonce až 18x - tolik je druhů zvěře na jejichž lovce lze pasovat.
 
Kdy a kdo pasuje?
Kde pasovat - těch možností je v praxi více. Jednak to může být ihned po lovu osamělém i společném. Při osamělém přímo na místě lovu ještě s vlastnickým úlomkem, nebo poté někde u lovecké chaty, či myslivny. Při společném lovu u výřadu, to se často praktikuje, pokud jde o černou zvěř.
Avšak u všech těchto vyjmenovaných míst často něco chybí. Tu pasovací list, tu tesák a často i trubač a fotoaparát. A tak se pasuje dokonce jen zavíracím nožem, jak jsem ti jednou s hrůzou viděl a bez trubačů, což je značné ochuzení ceremoniálu.
A tak je lepší pasování odložit, vše bezvadně připravit, provádět před větší účastí myslivců a veřejnosti dodatečně. Takovým místem pak může být poslední leč, výroční či jiná schůze, myslivecká slavnost, myslivecký ples, či jiná slavnostní příležitost.
Na stůl se položí vypreparovaná trofej, škára, zbraně, vyčiněná kůže srnčice, daňčice, muflonice, kamzičí či kozí kůže. U holé, není-li vyčiněná kůže, se mohou dát, jako symbol druhu zvěře, shozy samců.
Pasovat může jen ten, kdo tu kterou zvěř sám ulovil a není podmínkou, aby byl sám pasován. To být nemusel, je důležité, aby ten druh zvěře ulovil. Naši předkové z toho nikdy nepřipustili výjimku a jsem toho názoru nepřipouštět ji ani dnes, vždyť lovec té zvěře se vždy najde a bude to umět. Samozřejmě nazpaměť!
 
Jak probíhá obřad.
Po předání úlomku a po ošetření a upravení zvěře se při pasování nad úlomkem lovec postaví levým bokem ke hřbetu uloveného kusu a pasující proti němu. Troubí se „Lovu zdar!“
Pasující osloví přítomné, představí jim lovce, anebo jej představí průvodce či myslivecký hospodář pasujícímu a ostatním přítomným. Pasující se může zeptat zda je to skutečně první úlovek dotyčného druhu zvěře, pokud to neosvědčil již průvodce při představování, a dosvědčení, že ten první kus lovec sám řádně ulovil. Poté nechá pasující lovce pokleknout na pravé koleno, lovec v pravé ruce drží nenabitou zbraň, opřenou pažbou o zem. Levou ruku položí lovec na trofej, nebo na hlavu úlovku.
Lovec zásadně na zvěř nesedá, neklade na ni nohu, a to ani pro fotografování. To je velmi hrubý prohřešek proti myslivecké etice.
Pasující a případně průvodce mají stavovský úlomek (na levé straně klobouku) a lovec úlomek za úspěšný lov (na pravé straně klobouku). Klobouky si ponechají na hlavách, zatímco ostatní smeknou. Takto začíná obřad nad složeným kusem.
Při obřadu s odstupem času, ten kdo pasování uvádí, ať je to průvodce, či myslivecký hospodář, opět především dokládá, že lovec řádně ulovil svůj první kus té zvěře. Je možno na pokleknutí lovce použít stoličku, ale snad lépe je dát jedlovou chvoj přímo na podlahu.
Na stole s bílým, či zeleným ubrusem, ozdobeným úlomky, je trofej, dále zde leží tesák, pasovací list a může být i svícen a nezbytný přípitek. Lovecká zbraň v tomto případě již být nemusí.
Pasování v obou případech by nemělo být úplně krátké, ba kraťoučké a tak proto poté v paměti zcela zanedbatelné, ale důstojné, oslavující nejen jeden úspěšný lov, ale i českou myslivost.
A proto následně dávám k dispozici, k naučení případným novým pasujícím, některé texty:
„Poklekni myslivče na znamení, že daňčí (jelení, mufloní, srnčí, černou) zvěř budeš ctít, hájit, šetřit a ve strádání zabezpečovat a lovit ji budeš mysliveckým způsobem“. (U černé vynechat - ve strádání zabezpečovat).
Dále se může pokračovat: „V upomínku na staré tradice, je tedy rožehnuta svíce, a ejhle v zeleni, je trofej jelení“, nebo „Diana a Artemis již tančí, je tady trofej daňčí. Ten radost měj z dobré myslivosti, kdo ji koná ve cti a bez zištnosti, komu příroda je srdce tužbou a myslivost čisté krásy družbou. Na lovce daňků pasuji tě dnes, ať je jich u nás plný les, ať jsou dobří, silní a myslivci v péči o ně pilní“.
Rovněž slova k úderům tesákem se vhodně uspůsobí. Nabízím k výběru: „První úder k poctě Hubertově patří, přízeň svou, patrone, rač nám zachovati.“
„První úder na věčnou paměť našich předků je, by ti bylo dopřáno ještě hodně radosti z každé další daňčí (jelení) trofeje.“
„První úder jménem patrona našeho Huberta je, by ti dopřál dalších úlovků zvěře černé.“
„Druhý úder jménem všech myslivců jelenářů platí, rač v řádném chovu, ochraně a lovu jelení zvěře pokrčovati!“
„Druhý úder vedu jménem zelených kamarádů, kteří řádně ulovili již více daňků (divočáku aj.)!“
„Druhý úder dávám k poctě našich mysliveckých předků s přáním lovu zdar a ještě hodně radosti a úspěchu při lovu kňourů!“
„Třetí úder dávám pro čest a slávu naší české myslivosti, dobré jméno rač jí zachovati!“
„Třetí úder dávám k poctě České myslivosti, kterou chraň vždy a všude s bedlivostí!“
„Třetí úder vedu v duchu našich dobrých českých tradic, což nehynoucím odkazem našich mysliveckých předků navždy zůstane!“
Po úderech tesákem se blíží závěr, ve kterém je lovec prohlášen řádným lovcem černé zvěře, daňčí, či bažantů královských, nebo přijat mezi lovce jelenů - kupříkladu takto:
„Přijímám tě do řad jelenářských druhů, buď vítán v našem kruhu, přípitkem pak bude zpečetěno, co zde bylo vykonáno. Tímto datem se dává všem lovcům jelenů ve známost, že pan XY byl dnes po náležitém pasování přijat do řad lovců jelenů a je na místě, aby mu byly prokazovány pocty, které lovcům jelenů právem náleží. Lovci jelenů přijměte mezi sebe nového druha a připijte k jeho poctě! Lovu zdar! Ať žije naše slavná česká myslivost!“
Troubí se HALALI a zejména pak hlahol příslušného druhu zvěře. V tomto případě jelena:
„Zastřelil jsem jelena, aby měla radost má milá, aby čekala mne za humnama s růžovýma tvářema.“
Bude-li to jiná zvěř, bude to i jiný hlahol, třeba tento:
„Divočák byl u salaše, já jsem ho viděla, černý byl jak hříšná duše, já jsem se styděla. Já mám raděj pěkného myslivečka švarného, který líbá až do rána aj bílého.“
„Ajta, ajta paní kmotra, ajta, ajta, jezevec. Každá švanda má svou chvíli, ale také má konec!“
Jak vidno, aj trochu erotiky se nám v našich zvycích také stále objevuje, ale vraťme se k pasování na lovce. Mělo by se dělat častěji, než tomu v praxi je. Nemám k dispozici samozřejmě žádnou statistiku, ale právem se domnívám, že možná polovině lovců vzácnější zvěře se této pocty nedostane, že tohoto pěkného zvyku, ceremoniálu pasování na lovce není využíváno k propagaci myslivosti, a to je škoda.
Zkusme to změnit a naučme se to dělat častěji. Uvidíte, že to bude mít příznivou odezvu. Příležitosti se najdou a pasovací listy lze také snadno obstarat. Dodržujme myslivecké zvyky a tradice.
Text Oldřich TRIPES


 

© 2009 Všechna práva vyhrazena.

Vytvořte si webové stránky zdarma!Webnode