Jelen Vašek

11.12.2009 12:36

 

JELEN VAŠEK

foto 7
J. Med.

Jelen Vašek byl nalezenec odkojený lidmi, V parku, v malém oploceném prostoru, byl součástí koutku přírody spolu s několika dalšími zvířaty, chovanými v zajetí. Nejvíce znal děti předškolního a školního veku, které do koutku přírody vodili rodiče i učitelky z okresního města. S přibývajícím věkem, žijící v celibátu, stále hůře snášel období říje. Rozbíjel plot, jednou dokonce utekl a tak bylo rozhodnuto o jeho přeložení. Vrácení ochočených zvířat přírodě', zvláště samců, je vždy spojeno s rizikem, že napadnou lidi. Nebyl tedy jasný záměr při jeho přemístění do několikahektarové obůrky, která do té doby sloužila k aklimatizaci muflonů v lese na kopci. Vaškovi se tam líbilo, byl nadšen velkým prostorem. Vaškova přítomnost v obůrce podnítila jednoho amatérského fotografa k lacinému získání fotografií jelena ve volné přírodě. Spolu s hajným, důchodcem, se tam vypravili s plánem jelena přivábit krmením nebo nadehnat z houštinky, kde obvykle zaléhal, a ze žebříku na plotě jej fotografovat

Byla doba říje a jelen Vašek prvně ve svém pětiletém životě ucítil za plotem pach říjné laně. Byl velice vzrušen. Postavička hajného, která k němu kráčela, nebyla cítit jako děti, na které byl zvyklý. Ucítil pach piva, který znal z posledního bydliště, kde se v sousední zahradní restauraci čepovalo. Několikrát mu dokonce slivky nalili do nádoby s vodou. Snad se v něm spojila touha po pivu s touhou po lani, kterou, ucítil minulou noc za plotem, a proto se rozhodl postavu prozkoumat zblízka.
Větrníkem nasál z bezprostřední blízkosti obličeje pach piva a hajný se ulekl a upadl. Možná, že to Vašek považoval za výzvu ke hře, možná se rozhodl vybít na něm svoji energii, nadrženou životem bez družky. Parožím přitlačil hajného k zemi a začal jím smýkat, přičemž očník pronikl až do plic. Když to viděl fotograf, sedící na plotě, zpanikařil a místo, aby se pokusil jelena odehnat nebo odlákat, hned odjel vyhledat pomoc. Vašek, stejně jako divocí jeleni na říjišti, vypouštěl přebytky semene na postavu pod sebou. Při jednom z dalších vypadá, kdy Vašek zaryl parožím do žerně vedle postavy, se hajný dotlačený již téměř k plotu, z posledních sil zvedl. Tam ho zachytily a přenesly přes plot ruce přivolaných zachránců. Jelen Vašek se se svou hračkou rozloučil popostrčením po plotě a vytvořil hajnému v zadní části těla další otvor, těsně vedle toho, se kterým se už narodil.
Hajného ani po této události neopustil smysl pro humor, o čemž svědčí jeho bujaré vyprávění o útrapách, které musel v nemocnici opakovaně podstoupit (spočívaly v mytí a šamponování každou směnou ošetřovatelek), aby byl zbaven pachu prku. Zašití dvou nových otvorů považoval za nezbytnou samozřejmost.
Jelen Vašek se však za toto provinění dočkal odsouzení k smrti. Těžko volit vhodné označeni pro provedení rozsudku - utracení, porážka? Odloveni odstřelem, není asi správný termín pro krotkého jelena. Přesto se ale „odlovení“ odstřelem dočkal.
„Účel světí prostředky“ je staré heslo, kterým se ospravedlňovali jezuité při násilném šíření víry. Víc než za jezuitů platí dnes a platilo i v době líčené události.
Vyšší statní úředníci, politici a jim podobní tehdy i nyní považovali za dobrý mrav stát se myslivcem. Stejně tak pan „Myslivec“. Není rozhodující, zda se tak rozhodl sám nebo byl do toho vmanipulován těmi, co ho potřebovali. Stejně tak není rozhodující, jak získal lovecký lístek. Každopádně si asi zasloužil takový vstup do myslivosti, o němž příběh vypráví.
Příprava k lovu se konala ve staré, opuštěné myslivně, k tomuto účelu jako stvořené. V mysliveckém prostředí se mu dostalo náležitého poučení a ukázky jeleního paroží i jelenů na stěnách i obrazech, mezi kterými byl i ten se zlatým křížem na hlavě. Suita přivezla i dvě lehčí děvy a pan „Myslivec“, poučen zkušenějšími, co přináší lovecké štěstí, pohladil je na onom místě prstíkem, který bude tisknout spoušť. Samozřejmostí bylo vyprázdnění mnoha sklenic na dobrou mušku.
Když pan „Myslivec“ stanul u obůrky, pomohl mu doprovod na malý posed přístupný kvůli bezpečnosti střelce pouze zvenčí plotu.
Jelen Vašek uslyšel klepaní a hlasy a v domnění, že ho přišli nakrmit nebo si s ním někdo přišel zase hrát, rozběhl se k plotu. S rozšířenými světly se zastavil, nic neviděl a pak začal větřit.
Pan „Myslivec“ v napjatém očekávání, když slyšel blížící se zvěř, dostal třesavku. Pod vlivem posilňování viděl vyběhnout z houštinky místo jednoho jeleny dva. Kterého z těch dvou, stojících těsně za sebou, mám střelit? Namířil na prvního, ruce se mu třásly a najednou vyšla rána.
Uslyšel ji i jelen Vašek. Takový rámus již poznal, když občas v zahradní restauraci u jeho posledního bydliště otvírali šampaňské. Proto ho to nepolekalo a čekal, co se bude dít dál. „Myslivec“ po ráně téměř spadnul z malé sedačky. Když se očima vykulenýma po předlovecké přípravě vrátil zpět, viděl znovu dva jeleny. „Netrefil jsem“, došlo mu a tentokrát zamířil na toho druhého jelena. Ozvala se znovu rána. Ta znamenala konec jelena Vaška.
To bylo slávy! Celá suita, včetně příslušnic nejstaršího řemesla na světě, která čekala opodál, inu po slavnostním předání zálomku blahopřála k „loveckému úspěchu“. Pokračovaly oslavy ve staré myslivně, víno, pivo a vodka tekly proudem, pan „Myslivec“ byl pasován na myslivce a na lovce jelenů.
Z obrazu na stěně se na to díval sv. Hubert, klečící před jelenem se zlatým křížem mezi parohy. Z očí mu kanuly na podlahu velké slzy...

© 2009 Všechna práva vyhrazena.

Vytvořte si webové stránky zdarma!Webnode